Rozhovor: „Bonitace šetří peníze, variabilita uvnitř pole je vydělává.“

Většina agronomů intuitivně ví, které pole „sype“ a které je podprůměrné. Přesto se v českém zemědělství stále běžně setkáváme s jednou základní dávkou pro všechna pole. Václav Řezáč, vedoucí rostlinné výroby v RAVA zemědělský podnik, a.s., se před třemi lety rozhodl tento zavedený úzus změnit pomocí systému Varistar. Jeho cesta k preciznímu zemědělství začala strategickým rozdělením podniku do bonitačních skupin.

Martina Semrádová: S Varistarem spolupracuješ od roku 2023, máš tedy za sebou tři ukončené sezóny. Když se ohlédneš, co byl ten hlavní impulz pro zavedení systému u vás v podniku?

Václav Řezáč: Byly to hlavně bonitace a práce s nimi. Já musím přesně chápat, co dělám a co mi to přináší. Z tohoto pohledu jsou bonitace geniálně jednoduché. „Hrabání se ve vnitřku“ pozemku může být někdy až moc imaginární a obtížně uchopitelné.

Když ale rozdělíš podnik na pět bonitačních skupin podle toho, jak reálně „sypou“, dokáže to pochopit každý. Pokud máš pole, které dává 10 tun, a pole, které dává 7 tun, nedává smysl hnojit je stejně. V minulosti jsme to tak dělali všichni, protože to bylo nejjednodušší. Varistar je pro mě nástroj, jak to 7tunové pole hnojit normativně tak, jak se má, a to 10tunové hnojit tak, aby využilo svůj potenciál a dalo hypoteticky ještě víc. To je moje základní myšlenka: Bonitace šetří peníze a hrabání se uvnitř pozemku je vydělává.

MS: Své pozemky jsi rozdělil do pěti bonitačních skupin s koeficientem, který se liší o cca 7 %. Proč zrovna pět skupin a sedm procent?

VŘ: Chtěl jsem mít pět skupin a u té nejhorší klesnout v dávkách přibližně o 20 %. Celkově jsem se chtěl pohybovat v rozptylu kolem 30 %. Možná to časem změním – dnes už vím, že moje tehdejší statistiky výnosů nebyly úplně přesné, ale pro začátek to stačilo. Aktuálně je pro mě klíčové šetřit v těch dolních třech zónách.

MS: V první (nejlepší) skupině máš 53 % polí, ve druhé 22 %. Jako „etalon“ jsi zvolil druhou skupinu a u zbylých skupin dávky snižuješ. Proč není základ skupina tři?

VŘ: Vycházel jsem z toho, že chci ušetřit, a takhle se mi to lépe počítalo. Každou skupinu mám nastavenou na nějaký očekávaný výnos. Třeba „dvojka“ jsou pro mě 4 tuny řepky. Kdyby to byla „jednička“, musel bych počítat se 4,4 tunami, a to už se v hlavě počítá hůř. Hodně času jsem na začátku strávil tím, abych si to takhle logicky nastavil.

MS: Tvým cílem bylo ušetřit 10 % hnojiv. Daří se ti to plnit?

VŘ: To bylo moje zadání. Realita je taková, že zóny nejsou v podniku rozdělené rovnoměrně – mám víc polí v těch lepších skupinách. Ale princip zůstává: průměrnou dávku jsem snížil o 10 % oproti tomu, na co jsem byl zvyklý. Přitom u těch nejlepších polí jsem o 7,5 % navýšil. Matematicky to znamená, že špičkové zóny na špičkových polích jsou hnojené lépe než dřív a všechno ostatní šetří. V celkovém součtu to takhle vychází.

MS: Pro stanovení bonitací nabízíme tabulku, která po zadání dat o historických výnosech sama navrhne rozdělení do skupin. Využil jsi ji?

VŘ: Pole jsem rozděloval dřív, než byla tato pomůcka hotová. Ta tabulka je skvělá jako podklad do budoucna, ale my jsme na to šli jinak. Sedli jsme si s kombajnéry, měli jsme hromádku papírků s názvy polí a třídili jsme je podle toho, jak to cítí oni a jak já. Pokud máte na podniku chlapa, který v kombajnu sedí 20 let, je to ohromný zdroj informací.

Bylo zajímavé, jak se pohledy liší. Pro ty, co sejí, jsou „dobrá“ pole ta, která mají hezký tvar a jsou velká. Mě ale zajímá, jak to sype – a to jsou i malá pole s blbým tvarem.

Nejdříve jsme si stanovili hranice nejlepší a nejhorší skupiny. Nejlepší pole budou dostávat to, co dostávala. A to znamená, že v těch nejlepších zónách ta nejlepší pole budou dostávat víc, než dostávala do teď. Tím jsem měl vyřešený ten první extrém. A druhý extrém byl to, že jsem věděl, že my tady házíme teď 200 kg dusíku do pšenice, kde nám to ale sype v průměru 7 t/ha. To nevychází. To znamená, že jsem nastavil normativ přibližně na tento výnos.

Tím jsem si vytvořil ty extrémní mantinely toho nejlepšího a nejhoršího. A pak už šlo jen o to, jak to rozkrájet dovnitř. A to bylo asi pocitově, že jsem si řekl, že to bude pět zón a ne, že jich bude devět nebo tři.

MS: To bude právě záležet na tom daném podniku a jeho polích.

VŘ: No jasně, jestli máš výnos 10 a 7 t/ha, tak je asi zbytečné mít devět bonitačních skupin. Ale pokud máš podnik, který má výnos 5 až 11 t/ha, tak se už nabízí buď přemýšlet ty pětky zatravnit, nebo to celé rozdělit na víc skupin.

MS: Když to tedy shrnu, pro rozdělení do bonitačních skupin je z Tvého pohledu důležité vycházet z kombinace zkušeností, které jsi získal Ty a kolegové, a tvrdých dat o výnosech za řadu let. A nad tou kombinací se zamyslet.

VŘ: Já si dovedu představit i automatické zpracování, kdy systém po žních vezme sám výnosy z Varistar Yield a udělá hrubou kostru, která v některých podnicích bude určitě přesnější než to, co vytvoří agronom. A pak už je to na každém, co zvolí. Jestli si to rozpitvá sám, anebo dá doporučení nějakého automatismu.

MS: V loňském roce jsme vyhodnocovali pokus na poli, které je zařazené do té nejhorší skupiny. Polovina byla hnojená variabilně a druhá polovina pole byla hnojená podle historických zvyklostí podniku. Rozdíl u základní dávky byl 25 %. Sklizeň ukázala, že vyšší výnos ale přinesla variabilně hnojená část, a to i přesto, že dávky dusíku byly výrazně nižší. Jsou pokusy tím, co Ti pomáhá v rozhodování o dalším směřování?

VŘ: Rozhodně. Meziroční hodnocení je strašně těžké – jednou je mráz, podruhé sucho. Když ubereš dávku a řepka dá místo pěti tun jen tři, v hlavě ti šrotuje, jestli za to může počasí, brouk nebo to tvoje hnojení. Proto si dělám pokusy, abych si ověřil, že to je správně. A pokusy opakuji ve chvíli, když si něčím nejsem úplně jistý. Anebo to není průkazné. Málokdy končím pokus po jednom opakování. Ale tohle bylo jasné, nebylo o čem pochybovat.

Dřív jsem se variabilitě bránil i kvůli strachu. Sám jsem v traktoru seděl a vím, jak snadné je udělat chybu – hnojit dávkou 160 kg tam, kde má být 300 kg. Ta paranoia z chyby byla tak velká, že jsem raději hnojil všude víc, abych nic nepodtrhl. Varistar mi dal klid, že je to nastavené správně a automaticky.

MS: U hnojení máš bonitace nastavené, u setí zatím ne. Proč?

VŘ: Právě u setí kukuřice jsem o tom hodně přemýšlel. Říkal jsem si: „Tady musíte mít chybu, proč mi to tady na tomhle poli v nejlepší zóně dává 95 tisíc jedinců? To je blbost.“ A pak mi došlo, že u setí mi ty bonitační skupiny chybí.

Bez bonitací u setí totiž dochází k nesmyslu: v nejlepší zóně na nejhorším poli seju stejně jako v nejlepší zóně na nejlepším poli. Pokud chce někdo variabilně sít, měl by to mít také rozdělné. Takže to mě teď čeká – nastavit bonitace i pro setí.

MS: Bonitace má u nás v systému nastavené zatím menšina klientů. Přitom je to obrovská šance na optimalizaci, která má hlavu a patu.

VŘ: Přesně tak. Není to o tom „uškrtit“ celý podnik plošně, ale šetřit smysluplně. To je ta správná cesta.

MS: Děkuji za rozhovor.

Zajímá vás více informací? Chcete zjistit, jak uspořit a současně zvýšit výnosy? Neváhejte nás kontaktovat a domluvte si nezávaznou konzultaci.

Pokud Vás zajímají moderní přístupy k zemědělství, můžete se přihlásit k odběru našeho newsletteru, nebo nás sledovat na Facebooku nebo Instagramu.