Kvalita podkladových map je klíčem k úspěchu!
Na obrázku níže vidíte satelitní snímky jednoho honu v průběhu pěti let znázorňující jeden z vegetačních indexů. Snímky byly pořízeny v období od poloviny května do poloviny června. Na první pohled je vidět, že v dolní části pole byla v pěstovaná odlišná plodina, protože vegetační index nabýval výrazně jiných hodnot.
Pokud bychom k tomuto faktu nepřihlíželi a mapu relativního výnosového potenciálu nechali zpracovat na základě celé plochy honu, získáme nejspíš výsledek, jako je na Obrázku 1 níže (mapa vytvořena jedním z konkurenčních systémů). Dvě různé plodiny totiž zkreslují výsledek celého algoritmu. Podle této mapy by měla být spodní část o mnoho výnosnější, než horní část pozemku. Využití takové mapy může vést k propadu výnosu a neefektivnímu využití vstupů.
Obrázek 1: Mapa RVP vytvořená konkurenčním systémem, řízená klasifikace, snímky 10x10 m/pixel
Varistar při přípravě map relativního výnosového potenciálu využívá unikátní technologii, která umožňuje jejich zpracování s ohledem na různé plodiny i změnu držby v průběhu let. Takto zpracovanou mapu přináší následující obrázek.
Při porovnání obou map je rovněž patrný rozdíl v přesnosti. Varistar využívá více než 10x přesnější satelitní snímky z konstalace PlanetScope. Současně myslíme i na možnosti aplikační techniky, každá jednotlivá zóna má rozlohu minimálně 500 m² (ilustrační pole má rozlohu více než 30 ha).
Obrázek 2: Mapa RVP Varistar, neřízená klasifikace, snímky 3x3 m/pixel
Významným důležitým faktorem, který ovlivňuje kvalitu map, je klasifikace (škálování), tj. rozdělení na jednotlivé produkční zóny. V zásadě se dají použít dva přístupy - řízená a neřízená klasifikace. Řízená klasifikace je taková, která daný půdní blok vždy rozdělí na předem daný počet produkčních zón. Nezáleží přitom na tom, jak je dané pole variabilní. Naproti tomu systém Varistar využívá pro tvorbu map relativního výnosového potenciálu tzv. neřízenou klasifikaci, která každé pole rozděluje podle toho, jakou variabilitu skutečně vykazuje. Jeden hon tedy může mít 3 produkční zóny, variabilnější hony jich mohou mít třeba 8.
O úskalí řízené klasifikace pojednává v tomto příspěvku na Facebookových stránkách Centrum precizního zemědělství (doc. Ing. Václav Brant, Ph.D.). Závěr jejich výzkumu byl takový, že řízená klasifikace (tj. rozdělení do předem daného počtu produkčních zón) navíc bez možnosti úpravy map o výše zmíněná úskalí (dělené půdní bloky, pásy, atd.), nepřináší očekávané výsledky.
Hnojiva, osiva a přípravky, které jsou na polích v České republice používány, musí být registrovány u ÚKZUZ. Certifikační proces je velmi přísný a díky tomu mají tyto vstupy garantovanou kvalitu. Precizní zemědělství však podobný kontrolní mechanizmus nemá, kvalita map relativního výnosového potenciálu proto významně kolísá. Stejně jako byste na svá pole neaplikovali neregistrovaný, ale "prý dobrý a hlavně levný" přípravek pochybného původu, nevyužívejte ani nekvalitně zpracované mapy, které mohou zapříčinit propad výnosu.
Jako jediní na trhu zpracováváme každý rok několik případových studií založených na pokusech u našich zákazníků. Tyto studie jsou volně dostupné na našich stránkách. Rádi Vás také propojíme na některého z našich zákazníků a zajistíme referenční návštěvu.